Kluk mnoha tváří
Kluk mnoha tváří


Řekl jí, že je holka co se krásně usmívá, holka co je jiná než ostatní .
Řekl jí tolik krásných věcí, věcí co srdce zahřívají.
Uměl psát slova, řikat sladký věty.
Vyhrál, protože vsadil na své city.

Měl i temnou stránku, tak temnou jak nebe při bouřce, jak když se obloha zatáhne,
přesně takovou silou tě k sobě stáhne.
Nedovolí ti dýchat, rozprostřít křídla, nedovolí ti lětet,
musíš čekat, čekat , že přestane pršet.

Tehdy si uvědomíš, že po bouřce vždy vyjde slunce,
zase zasvítí a přes paprsky spojí vaše ruce.
Musíš doufat, musíš věřit, musíš žít,
vždyť vy bez sebe nemůžete být .

Podíváš se nahoru, vidíš modré nebe,
tvá láska je vedle tebe.
už neprší, už je dobře,
stačí jen za vším zavřít dveře.

Již zítra je tu nový den, nový začátek,
přináší jí však znovu do duše smutek.
Kluk mnoha tváří je šťastný, šťastný i bez ní,
píseň jejich srdcí už víc nezní.